| Karel Horáček |
H AUTOR ČB-FOTO GALERIE ČLÁNKY FOTO-KURZY NABÍDKA NÁVŠTĚVNÍ KNIHA
|
LHLEDAT L |
| Minilaby a jejich kvalita [Články] | ||||
| Autor: Karel Horáček Ze dne: 21. červenec 2007 revize: 29. prosinec 2011 |
||||
| - používané minilaby (1992 - 2008) - pozitivní / negativní zkušenosti - časté problémy s kvalitou fotografií a volaných filmů - škrábance na filmech - přístup personálu k zákazníkovi - vyjednávání - závěrem... |
||||
SÜDCOLOR (1992-1996): Během devadesátých let, kdy jsem bydlel v Chebu, jsem využíval služeb místních "sběren", které posílaly zakázky na několikadenní zpracování, převážně do teplického Südcoloru. Zde moje trpělivost s kvalitou vyvrcholila hrůznou zkušeností, naneštěstí s negativy z cesty po USA. S údivem jsem objevil, že "slavný" Südcolor přešel na nový filmový "30mm formát". Dvě políčka jsem měl po délce zkrácena z 36 milimentrů na 30(!). Celá věc byla o to podivnější, že se tak stalo nikoliv při prvozakázce, ale až při objednávce, kdy již ke střihání negativů nedochází (pozn.: Südcolor navíc po vyvolání vkládal nastřihané negativy volně do obálky, místo aby je uložil do trezorků...). Celou věc jsem řešil s obchodním ředitelem společnosti poté, co jsem se nespokojil s obvyklou (leč velmi směšnou) nabídkou pracovnice fotosběrny, že mi dají nový film. Asi každý fotograf chápe rozdíl v hodnětě nového a již exponovaného filmu. Nezmiňuji neopakovatelnost některých záběrů. Vyjednávání o zadostiučinění se chvíli vleklo, nakonec bylo úspěšné a dohodli jsme se na odškodnění v hodnotě několika tisíc korun, které na svoji dobu (r.1996) a míru škody, bylo přiměřené. FOTOLAB (1996-1998): Přešel jsem k Fotolabu. Jak jsem brzy zjistil, byl to krok z bláta do louže. Zde nezmenšovali filmová políčka, ale s neuvěřitelnou pravidelností zpracovávali fotografie mdlé, nekontrastní se žalostně nízkou denzitou. Nemluvě o příležitostných barevných posunech. V té době a místě nebylo moc na výběr. Když bylo nejhůře, zakázky jsem sice reklamoval, avšak s nevalným výysledkem. KODAK (1999-2000): Záchraným kruhem, kdy jsem se topil v beznaději, bylo otevření fotosběrny, která zakázky posílala do Kodaku. Řečnická otázka: čím to bylo, že fotografie najednou byly jako z jiného světa? Byly věrně barevné, dostatečně proexponované a černé plochy byly sytě černé. Fotografie byly sice dražší, ale člověk rád připlatil za kvalitu nežli za polovinu levnější "odpad". Zakázku bylo možné si před zaplacením prohlédnout a nechtěné fotografie bezplatně vrátit. PRAŽSKÁ - VŠEHOCHUŤ (2000): Radost jsem si dlouho neužil. Po přestěhování do Prahy v roce 2000 jsem začal opět hledat. Několik prvních měsíců jsem s obavami, které se potvrdily, dočasně využíval namátkové laby, včetně jednoho neznačkového, toho času sídlícího v CK MedTour v ulici Na Poříčí. Zejména zde jsem pokaždé získal nový film za mírně poškrábaný zpracovaný film, což se stalo dokonalou pravidelností. Nulové náklady na focení byly sice příjemné, ale tudy cesta nevedla. KODAK HAUF PROFESSIONAL a ČTK (2000-2005): Záhy jsem začal využívat Kodak Hauf Professional, který sídlil v Hybernské ulici. Postupně jsem si s obsluhou vytvořil potřebný "foto-vztah", zejména s Petrou Špatnou, která tam t.č. pracovala. Znala mé požadavky a byla zkušenou fotolaborantkou s dlouhodobou praxí. Provozovna se po čase přestěhovala na Palmovku, kam jsem se svými filmy jezdil přes čtvrt Prahy díky vybudovanému vztahu po strastiplném desetiletí. V srpnu 2002 přišly povodně a s nimi další stěhování z Palmovky. I já se "stěhoval". Do Holešovic, ul. Komunardů. Petra Špatná přešla ke společnosti Thalia Picta, která velkou pozornost věnuje také ručnímu zpracování barevných fotografií a velkoplošnému tisku (pro mě t.č. nebyla TP finančně dostupná). Po Petřině odchodu jsem byl jako zákazník předán její kolegyni. Vše bylo v pořádku (2003), ale jen do jejího odchodu na mateřskou, z které se do Kodak Hauf Professional již nevrátila (2004) neboť se společností to šlo "z kopce". Provozovnu nakonec zavřeli. Pro zvětšeniny jsem využíval ústředí Haufu na Vinohradské, které pak také zaniklo. Po celou dobu (cca 2004-2005) jsem nechával filmy volat v ČTK (fotolaboratoř posléze taktéž zrušena). :-( KODAK-EXPRESS (2005-2006): Bývalé zaměstnankyně mi daly kontakt na svoji ex-kolegyni, která přešla do sítě provozoven Kodak-Express v Rytířské ulici. Zde mi od srpna 2005 filmy i scanovaly a také začaly problémy s kvalitou jejich zpracování. Objevovaly se škrábance nepravidelného charakteru i podélné vzniklé posunem filmu. V té době jsem již 2 roky zpracovával své čenobílé filmy, které podélné rýhy nikdy neměly a byl jsem si proto jist, že nevznikaly během převíjení ve fotoaparátu nebo nečistotami v sametkách kazet. Třikrát jsem se zamestnanci vedl 10minutové monology, jak se mají k filmům chovat a aby jim věnovali náležitou péči. Vždy to pomohlo, jen na chvíli. V mezidobích jsem byl spokojen. Opět nepřímý důkaz, že škrábance vznikaly z jejich strany. Jednou jsem na filmech v trezorkách našel dokonce bílé drobky a vlasy. Byl jsem naučený si film v zásadě kontrolovat na místě při převzetí. FOTOŠKODA + KODAK EXPRESS (2006-2007): Od roku 2006 jsem souběžně sondoval volání a scan filmů u FotoŠkoda (podrobnosti na stránce o digitalizaci filmů menu: [Články > Profi digitalizace kinofilnu].) S výrazně nižší cenou a stejnými výsledky jsem chtěl u Škody zůstat, ale i zde měly některé filmy škrábance a promlouvání do duší personálu bylo zbytečné. Proto jsem se definitivně rozhodl pro návrat do Kodaku v Rytířské, doufaje, že po všech zkušenostech bude vše v pořádku. Opak byl pravdou. Když jsem to nejméně čekal, další film měl šikmé, nerovné, několik mm až cm dlouhé škrábance (duben 2007). Pro zajímavost uvedu, že při stříhání filmu měli filmový pás stočený do spirály a ležel jim v krabičce pod střihačkou, odkud se postupně odvíjel a dřel. Následovalo několik hádek s personálem, který se začal chovat velmi agresívně, neboť postrádal argumenty - křičel a snažil se hájit pochybnými teroriemi, kterým by se vysmál i náhodný kolemjdoucí. Následovalo jednání s majitelem Bosanem Dimitrejevičem a odškodnění k mé spokojenosti. Od té doby jsem služeb Kodaku v Rytířské nevyužil. A již nevyužiji, neboť jsem právě včera (20.7.2007) zjistil, že provozovna byla zrušena... co dodat... CREATIVE LAB + FOTOŠKODA (2007-2008): Otázka zněla, kam teď? Již od vzniku CreativuLabu vydavatelstvím časopisu PhotoLife (PhotoRevue), jsem koketoval s myšlenkou všechny své aktivity přesunout sem, ale bylo to poměrně daleko. Vzhledem k původním podnětům a příčinám vzniku této laboratoře jsem si byl jist, že u nich je kvalita více než zaručena. Proto jsem jednu důležitejší zakázku v květnu 2007 svěřit právě jim. Všechny filmy (bylo jich 12) byly jako sklo. Sametové pohlazení po duši. Ve stejné době mi kolega fotograf pověděl, že za poslední dobu nechal u Škody zpracovat 3 zakázky a vše bez poskvrny. Od té doby, opět jsem to riskl, si na výsledky od FotoŠkoda nemohu stěžovat. Pevně věřím, že po letech tápání zase nadcházejí roky klidu. Doporučuji nechávat zakázky zhotovit do druhého dne a nikdy týž den. Zakázka se zpracovává v klidu během noční směny. Na druhou stranu, FotoŠkoda někdy trpí velikášstvím, což se z principu někdy promítá do jednání se zákazníkem. |
||||
| Závěrem: Filmových zakázek razantně ubývá a pro udržení rentability se přijímají různá racionalizační opatření (např. svážení zakázek atp.). Dostávají se na okraj spektra fotoslužeb a to v některých případech odráží i přístup personálu. Co s tím? Vychovávejme si personál v tom, kde ho dnešní konzumní doba jsoucí ve znamení kvantity vs. kvality ničí. A když nejsme spokojeni s kvalitou, nenechme si líbit reakce personálu typu: "A proč nefotíte na digitál?". To si přeci pracovník prestižní fotolaboratoře nesmí dovolit. | ||||
|
|
||||
| (c) 2007- 2024 Karel Horáček | ||||
