|
|
| Fotografii NÍŽE zvětšíte klinutím nebo posuvníkem pod fotografií, případně kolečkem
myši, SHIFT, CTRL (po aktivaci obrázku).
Fotografii posunete podržením a tažením myši, případně pomocí navigátoru v levém horním rohu.
ZPĚT - seznam obrazů v plném rozlišení"
| |
|
|
|
Svítání ze skal Českého Švýcarska, 14. září 2010 v 7:02
hod.
rozlišení: 15.260 x 6.060 pix (100 Mpix), velikost při maximální vyzoomování
odpovídá reálnému obrazu o velikosti 429 x 170 cm
• Již cestou přes Vysokou Lípu jsem měl jistotu krajiny ponořené do ranní mlhy.
Byla tak hustá, jak jsem nikdy jindy nezažil. Jen průjezd
obcí, od horního hotelu až po okraj lesa za ní, který činí něco přes kilometr,
mi trval neuvěřitelných 30 minut. Jel jsem
výrazně pomaleji než chůzí. Těsně u okraje auta jsem sledoval přechod mezi asfaltem
a pangejtem. Ovšem na návsi jsem musel zastavit a vždy popojít cca 10 metrů před
auto, pak se vrátit, popojet a celou proceduru opakovat 7x, než jsem náves přejel.
Myšlenky se občas ubraly směrem k Mlze od Stephana Kinga.
• Byla navíc tma, ani ne 4 hodiny ráno. Po dojetí do cíle mě ještě čekala asi
dvouhodinová cesta pěšky. Zprvu po cestě rozlehlými a panensky čistými bučinami
mezi skalami, pak mimo jakékoliv cesty a na závěr
lesem po svahu dolů (místy tak říkajíc "vo držku")
mezi kameny, sutí a "otravnou" vegetací. Celkové převýšení 340
m.
• Jistota pro ranní mlhu sice byla, ale pro sluneční svit po rozbřesku už nikoliv.
Celý den mělo být zataženo a pršet. Prognóza byla strašlivá. Přírodní síly na
ráno sice slibovaly ještě malou škvíru mezi oblačností, přesto úspěch tohoto rána
byl "na hraně". Termín jsem ale odhadl jako jediný možný. Když jsem
dorazil na místo asi půl hodiny před východem Slunce (na zmiňovaný průjezd V.L.
padla časová rezerva), bylo polojasno a na obloze se formovaly
altocumuly. Jednotlivá údolí mezi lesy pode mnou byla celistvě zalita mlhou,
z které vykukovaly jen vršky lesů. Vše se koupalo v příznačné fialové, kdy se
ještě před východem mísí teplé světlo od Slunce se studeným od modré oblohy.
• "Škvír-chvíle" mezi mraky opravdu nastala a když Slunce vyšlo zpoza
skal, tak svým částečně oslabeným svitem (chvílemi snad až difúzním) proměnilo
lesy a skály přede mnou v krajinu typu "fantazy".
Mlha se začala velmi rychle rozpouštět a půl hodiny po východu Slunce z ní v údolích
zbývaly jen čarodějné cáry. Některé prozářené Sluncem,
některé ukryty ve stínu údolí. Právě ty krajině vtiskly
ten zvláštní "kukuč".
• Když se Slunce schovalo za mraky, oblačnost začala dle předpovědi mohutnět a
až do odpoledne dalšího dne kraj nemilosrdně trpěl pod hněvem
boha dešťů. Já byl šťastný, že hra na schovávanou a honička
s německými četníky uprostřed černočerné tmy nad německou Schmilkou
jednak nebyla zbytečná a také, že dopadla v můj prospěch díky znalosti terénu
a místních cest, zejména těch slepých (těch jsem využil - jsou slepé jen zdánlivě).
• Jistá pachuť nervozity ovšem přetrvávala i během focení a jednoznačně mě to
negativně ovlivnilo. Člověk musí být při tvůrčí fotografické práci duševně v pohodě
na 100 %, aby ze sebe vydal maximum. Pokud není, nekompromisně se to podepíše na
výsledku.
publikováno: 23.
červenec 2011
|
|
|
|