Karel Horáček - velkoformátová a noční fotografie

Karel Horáček

Film a stolní scanner (vs. profi scan) [Články]

Autor: Karel Horáček
Ze dne: 21. července 2007
revize: únor 2008

- nevýhody stolního scanneru
- srovnání scanu stolního scanneru (Canon 3000F) vs. profi scanneru (Konica Minolta H.R.S.)
- ukázky nedostatků
- lepší výsledky u scanu ČB filmů

Na konci roku 2002 (po poruše stolního scanneru PRIMAX) jsem pořídil nový Canon D1250U2F a o chvíli později v rámci záruky vyměnil za nový Canon 3000F stejných parametrů a ještě později za Canon 8600F. Šlo o filmové verze s filmovým adaptérem (jedno políčko resp. pás se prosvítil plošným světelným zdrojem umístěném ve víku scanneru). Poslední typ byl i na střední formát :-))). S vědomím, že se jedná spíše o hračku nežli o scanner pro seriózní práci, nečekal jsem žádné zázraky. Scan byl v rozlišení 1200dpi (1700x1133pix) resp. 4800 dpi, ovšem s velmi bídnou obrysovou ostrostí vzhledem k absenci jakéhokoliv ostření. Po převzorkování na 50% a jemném SW-USM doostření šlo získat získat scan přiměřené kvality co do ostrosti.

Díky absenci barevných profilů nelze nerozlišit mezi typy filmů (každý má ruzné masky), barevné podání je spíše věcí náhody a barevný posun není většinou možné korigovat, neboť je v každé části snímku různý. Pro scanner existují profily jen pro pozitiv a negativ (filmy) a reflektiv (papírové předlohy). Další problém je s denzitou, kdy silně kryté části negativu zůstávají bez kresby. Užití scanu bylo vhodné pro rozhodnutí, zda fotografii nazvětšovat. Díky barevné nekvalitě nebylo vhodné scany použít ani v nízkém rozlišení (web). Kompletní zpracování 36-snímkového barevného kinofilmu (scan+optimalizace) mi trvalo cca 4 hodiny. Někdy to bylo opravdu trápení. Podotýkám, že jsem pracoval ve dvou instancích, během scanu jsem upravoval ten předchozí. Proč takový scanner vlastně kupovat? Řekněme, že cenový rozdíl mezi normální a filmovou verzí scanneru byl nevýrazný. Od srpna 2005 jsem kinofilmy nechával digitalizovat v minilabech.

V únoru 2008 mi po peripetiích se škrábanci na filmech z labů došla trpělivost a pořídil jsem filmový scanner Nikon Super Coolscan 5000 ED s optickým rozlišením 4000 dpi a barevnou hloubkou 16bit/kanál. Dynamický rozsah je sice udáván 4.8, ovšem v praxi je to spíše "náboženství" i zároveň atak na matematciky přípustné maximum (2^16 vs. 10^4.8), a tak zůstaňme nohama na zemi a řekněmě, že reálná denzita bude někde kolem 3.5.

Níže naleznete srovnání a ukázky uvedených nedostaků zmíněných výše:

Níže vidíte 100% výřezy z fototgrafie o velikosti 1671x1108 pix. Nalevo je vždy scan z domácího stolního scanneru Canon 3000F a vpravo scan z profesionálního scanneru Konica Minolta H.R.S. Pod nimi je náhled celé fotografie. Nedostatečná obrysová ostrost a následná ztráta detailů na levých ukázkách je zjevná a velmi snižuje výsledný dojem z fotografie. Pozn.: Scan z Koniky byl původně 5002*3332 pix, který byl následně převzorkován, aby byl srovnatelný s domácím scanem. Bylo zde již znatelné zrno (Ilford PAN 400, exponováno ASA 320, blesk (-1EV), vývojka ID-11 (stock) 7min.

Níže je ukázka scanu dvou fotografií, kde se projevily oba dva nedostatky zároveň. Jednak neschopnost držet barvu (zelený sníh) a také potíže s kresbou v nejvíce krytých částech negativu (patrné z výřezů pod fotografiemi; výřezy jsou z původního základního scanu cca 1650x1100 pix). Za mnohým stojí také nehomogenita plošného prosvícení.

Tři ukázky scanů níže mají společný problém: nezvládnutí nejkrytějších částí negativu. Pravá fotografie z pražské zoo je téměř v pořádku, ovšem na písčité zemi, která odráží přemíru světla, se opět projeví slabosti scaneru. Navíc se jednalo o nekontrastní scénu při zatažené obloze.

Předposlední ukázka demonstruje velmi silný barevný posun pouze na specifických místech. Na prvý pohled se může zdát, že na postižených částech rostlin došlo k odrazu modré oblohy a dementoidní scanner to jen zesílil. Fotografie sice vypadla zvláštně, až nadpozemsky, ale věděl jsem, že skutečnost taková nebyla. Stejný úkaz jsem zaznamenal na vícero fotografiích. Ohraničení mezi zelenou a modrou je dosti ostré, což ukazovalo na jinou příčinu. Nechal jsem proto zhotovit barevnou zvětšeninu, kde bylo vše v pořádku...

Poslední ukázka je příkladem scanu bez jakýchkoliv záludností, abych mohl toto pojednání uzavřít něčím pozitivním. Je barevně vyvážený a bez přepalů. Výřez vpravo je opět z původní velikosti 1670x1125 pix.

U černobílých negativů bylo možné použít šikovnou fintu, pomocí které šlo "obejít" problém s denzitou. Pokud se negativ nascanoval jako pozitiv a následně zinvertoval, měl výsledný scan lepší kresbu v nejmatvších i v nejsvětlejších plochách (v drtivé většině případů). Tuto cestu bohužel nešlo použít pro barevný negativ (velmi nekontrastní a proces inverze nelze provést prostou invertací v grafickém editoru). Černobílé negativy jsem doposud nikdy nescanoval, ale vytvářel foto-kontakty mokrou cestou. V létě 2006 jsem začal pořizovat domací scany, které po 50% převzorkování a doostření byly použitelné (např. pro web ).