Karel Horáček - velkoformátová a noční fotografie

Karel Horáček

Barevný pozitivní proces doma [Články]
Autor: Karel Horáček Ze dne: 26. července 2007

Již bylo napsáno a řečeno mnoho o zhotovení barevných fotografií v domácích podmínkách a je to dobře, neboť díky poměrům z dřívějších dob byla věc opředena mnoha mýty a předsudky. Na druhou stranu, každý jistě ví, že teorie se může od praxe velmi lišit. Proto jsem se po zvládnutí černobílého procesu rozhodl vyzkoušet zhotovení i barevných fotografií v domácích podmínkách. • Dnes existuje chemie pro zpracování za pokojové teploty, proto odpadá potřeba ohřevu lázní. Ale i pokojová teplota se mění a s ní i teplota lázně. Proto je nutné zajistit její přesnou temperaci. U ČB fotografie se nic nestane, pokud fotografii převoláme. Míra jejího zčernání je dána mírou osvitu. U barevné fotografie to neplatí. Zde existuje přesný čas pro volání papíru a ten se musí dodržet. V papíře jsou tři barevné vrstvy pod sebou, které se provolávají postupně a počítá se, že svrchní vrstva se bude volat déle nežli ta spodní. V případě odchylky od deklarovaného času se změní poměr vyvolávacích časů jednotlivých vrstev (jedna vůči ostatním bude vyvolána více/méně), což způsobí barevný posun. • Je samozřejmé, že pokud se budeme věnovat vyvolávání fotografií pravidelně, pořídíme si bezpečnostní světlo. U černobílé fotografie to jde i bez něho. Připouštím - hůře, ale jde to. U barevné nikoliv. Je třeba sledovat čas a v přesnou chvíli volání fotografie ukončit a papír vyndat z lázně. Světlo musí mít přesnou vlnovou délku 590 nanometrů. • Krom tonálních zkoušek jako u ČB fotografie jsou zapotřebí i zkoušky barevnosti a jejich posouzení v temperovaném světle. Každý barevný negativ má odlišnou masku a s ní i barevnou korekci, kterou musíme zjistit a nastavit na barevné hlavě (hodnotu žlutého a purpurového filtru). To někdy nemusí stačit a fotografie si "zaslouží" dodatečnou korekci (např. kvůli charakteru osvětlení fotografované scény). Nehledě na skutečnost, že různé tonality fotografie vedou k různým barevnostem při zachování stejné barevné korekce. • Vyplatí se? 100-kusové balení papírů (13x18) stojí cca 450 kč a balíček chemie od Tetenalu (vývojka+ustalovač) stojí řádově 1000 kč, což při opomenutí nákladů za elekřinu, vodu, nějaké další drobnosti a prvotní fixní náklady znamená 6,50 kč na jednu fotku. To zní sice hezky, krásně a bezvadně, ale realita je jinde. Při ČB procesu vzniká odpad (zkoušky, omylem nepovede kusy...). Opět - kdo fotí, ten ví, že to je života běh. U barvy bude i o něco větší. Nemluvě o času, který nad fotografiemi strávíme!!! Skutečný náklad by se dal po analýze vyčíslit, ale jistě bude výrazněji nad 6,50 kč. • Chemie na barevný proces má deklarovanou dobu skladovatelnosti (v chladu a bez přístupu vzduchu) 6 měsíců. Předpokládejme, stejně jako u ČB chemie, že to nebude tak "horké" a vydrží 1 rok. I tak bychom museli sdělat cca 500 fotografií. Pro vybrané bezchybné snímky je to mnoho. • Bezesporu tu zůstává jeden ohromný klad, ovlivnit podobu fotografie (použítím základních technik). • ZÁVĚREM: Vyzkoušel jsem, vím co to obnáší a znám různá úskalí, včetně výhod. Ale jednoznačně jsem se bez váhání rozhodl v tom nepokračovat. Pokud máte minilab, kde se můžete tak či onak spolehnout na kvalitu a existuje možnost se s personálem na jistých věcech dohodnout, nemá to cenu. Minilaby disponují technologiemi, které věc udělají levněji než vy ve fotokomoře. U ČB procesu je to jiné. Zde je mnohem více způsobů jak ovlivnit výsledek, navíc dostupnost těchto služeb je dnes výrazně omezená, zatímco barevné minilaby jsou "na každém rohu".

(c) 2007- 2024 Karel Horáček