Karel Horáček - velkoformátová a noční fotografie

Karel Horáček

Sound From the Street

Obecně o projektu a jeho hlavní výsledky

napsáno: 30. července 2007


Vydání oficiálního zvukového CD! (OSA BIEM JR-0167-2)
Prvním výsledkem spolupráce Matěje Ptaszka (zpěv, foukací harmonika) a Luboše Beni (resofonická kytara) se mnou bylo vydání jejich společného bluesového CD, pro jehož obal a booklet jsem dělal grafický návrh a nafotil potřebné fotografie. CD vyšlo na jaře 2007 a je možné si ho objednat přes oficiální www stránky Luboše Beni www.lubosbena.sk v sekci 'ALBUMY' (případně přímý link: zde) nebo je v prodeji na Slovensku ve Skalici.

Matěj Ptaszek zpívá mississippské Delta blues (většinou z dvacátých a třicátých let 20. století) a hraje na foukací harmoniku. Spolupracuje s několika kytaristy, kteří ho podle časové dostupnosti doprovázejí. Patří mezi ně František Javůrek ml. (vlevo), Luboš Beňa (uprostřed) se kterým natočil výše zmíněné CD a také spolu pravdilně hrají ne jen po České republice, ale i po Evropě a dále Petr Eichler (vpravo).

Matěj je profesionálním bluesmanem a hraje v nejrůznějších hudebních klubech, na mezinárodních festivalech, soukromých večírcích, ale také na ulici, kam blues patří a odkud do jisté míry vzešlo. Bývá také hostem hudebních pořadů v rádiích. Jeho aktivity sahají i za hranice České republiky, např. do Neměcka, Francie, Belgie nebo Slovenska. Od srpna 2006 pro Matěje a jeho hosty fotografuji vybrané akce, v převážné většině černobíle a na film. Na sklonku roku 2006 jsme se dohodli s Matějem Ptaskem a Lubosem Beňou na produkci jejich společného CD, které oficiálně vyšlo na jaře 2007. Zhotovuji pro ně velkoplošné černobíle zvětšeniny. V současné době uvažují o vydání DVD pro které bych opět připravoval přebal a booklet.

Úplné informace (včetně konání koncertů a živých vystoupení) najdete také na webových stránkách Luboše Beňi, www.lubosbena.sk

Odkaz do ČB foto-galerií
Odkaz do barevných foto-galerií

Vlastní aktivity v souvislosti s projektem Sound From the Street


Produkty související s fotopracemi
• obal a booklet k hudebnímu CD • reklamní letáček • upoutávkový plakát k živým vystoupením

    V listopadu 2006 jsem dostal od Luboše Beni, když hrál v USA, emailem nabídku, abych připravil návrhy na malý reklamní letáček, upotávkový plakát a kompletní obal pro jejich připravované hudební CD, včetně jednoduchého bookletu.
    U CD jsme se dohodli, že bude v rozsahu potisku CD média, zadní obal do krabičky a čtyřstránkový booklet se stručnými medailonky Matěje a Luboše na vnitřních dvou stranách. Vše mělo být pojato černobíle. Vybral jsem několik variant fotografií pro jednotlivé plochy a z nich postupně ty konečné tak, aby použitý materiál byl vyvážený nejen graficky, ale také obsahově vzhledem k oběma hudebníkům. Při závěrečném posuzování hotového návrhu jsme nakonec změnili titulní obal na sólovou Matějovu fotografii místo původně společné s Lubošem. Důvodem byla jeho četná vystoupení i s jinými kytaristy, při kterých CD prodává.
    Nejednalo se ovšem o jedinou změnu v rámci dolaďování. Existovalo mnoho aspektů, a to důležitých, které jsme chtěli všichni tří u výsledného obalu zachovat. Ne vždy lze jít ale kompromisem, a tak některé musely poodstoupit do pozadí. Byla to skvělá spolupráce a vzájemně jsme se doplňovali a "hlídali". Jedním aspektem byla určitá místní, a troufám si říci i časová, anonimita. Chtěli jsme, aby z obalu nebylo na první pohled zřejmé, že se jedná o Karlův most v současné době. A právě zde jsme museli slevit, například pokud na obalu měla být i fotografie s posluchači, lidmi na ulici, kteří k blues na ulici neoddělitelně patří. Byli zde moderně oblečeni. A vždy budou. Fotografii aranžovanou jsme všichni jednohlasně odmítli, protože by se nejednalo o skutečný autentický záznam, kdy Matěj s Lubošem hrají.

Booklet: 1) titulní strana bookletu 2) vnitřní levá strana bookletu s krátkým medailonkem o Lubošovi Beňovi v čestině a angličtině 3) vnitřní pravá strana bookletu s obdobně pojatým medailonkem o Matějovi Ptaszkovi 4) zadní strana bookletu 5) zadní strana celého CD 6) potisk CD média

pozn.: kliknutím na náhledy přejdete na novou stránku, kde jsou obaly ve větší velikosti

Upoutávkový plakát u příležitosti živých vystoupení, kam se do jeho spodní části píše místo, datum a čas konání jsem pojal v retro stylu. Zejména u hlavní fotografie jsem se rozhodl pro místně i časově anonymní řešení, kde nic nekontrastuje s moderní dobou. Klidně by si mohl někdo myslet, že oba dva bluesmani sedí kdesi v Memphisu v 30. letech minulého století. Původní návrhy byli v sépiovém provedení, od kterého se nakonec upustilo z technicko-ekonomických důvodu (černobílý tisk).

Zmíněný retrostyl jsem pojal do posledníku "puntíku". Plakát byl pojat jako dřevěná deska (fotografie skutečného povrchu dřeva) na kterou byla umístěna fotografie ošuntělá putováním časem mnoha desetiletí (viz níže vpravo). Do fotografie jsem začlenil starobylé fleky (jako kazy způsobené stářím fotografie), ohyby (způsobené náhodným přeložením fotografie) a otrhané okraje (tím jak se fototgrafie spoustu roků kdesi povalovala). Všechny tyto příznaky starodávnosti jsem nevytvářel počítačovými efekty, ale digitalizací skutečných takovýchto kazů, které jsem pak do konečné fotografie v počítači včlenil. V jiných návrzích jsem šel tak daleko, že jsem v retro stylu udělal i spodní část určenou pro psaní. Bylo na ní nekolik na sobě nalepených ošuntělých a mírně pomačkaných papírů a na každém z nich bylo napsané původní místo konání vystoupení. Části nápisů na spodních listech vykukovaly, a to tak, aby nerušily, ale bylo zjevné, co tam stálo. To mělo znázorňovat, že se jeden plakát používal opakovaně, neboť jeho výroba byla pro tehdejší pouliční bluesmany drahá.

Vlevo: Konečná podoba plakátu. Do spopdního volného místa se píše místo a čas konání vystoupení. Běžná praxe... Vpravo: jedna z pracovních verzí plakátu.

pozn.: kliknutím na náhledy přejdete na novou stránku, kde jsou obaly ve větší velikosti

Raklamní letáček jsem vyhotovil také v retro stylu, ovšem zde jsem použil fotografii soudobou. Letáček má sloužit především k rozdávání posluchačům, kde mají kontaktní informace a měl by tedy vyobrazovat právě kontakt bluesmanů s posluchači, zejména těmi náhodnými z ulice.

Také se jednalo o oblíbenou fotografii Luboše Beňi, kterému se líbila akční zvídavost pána, jak nakukuje do plechovky, kolik tam je peněz (nejspíše). O nekolik vteřin po mém stisku spouště tam vhodil pár mincí.

Konečná podoba letáčku.

Pár slov o Matejovi Ptaszkovi


Matěj Ptaszek (Česká republika)
• foukací harmonika • zpěv

     Matej Ptaszek se od dětství zajímal o blues, v čemž ho plně podporovali jeho rodiče. Maminka sbírala staré bluesové nahrávky a tatínek malého Matěje již v jeho sedmi letech doprovázel na akustickou kytaru, když napodoboval zpěv starých černochů. Krom hry na klarinet (1988-2003), se v poslední době věnuje hlavně zpěvu a hře na foukací harmoniku (od r. 2003). Od roku 2003 je Matěj Ptaszek profesionálním bleusmanem a spolupracuje s několika kytaristy.
     Vždycky, již v hluboké minulosti, toužil hrát na foukačky, jak jim říkává. Poslouchal původní bluesové nahrávky, kde jsou specifické styly hry. Při svých vystoupeních používá velmi zvláště vyhlížející rouru. Jedná se o mosaznou troubu z anglického gramofonu z roku 1925, která "dokonale šíří zvuk a je vhodná k přenášení autentického zvuku. Je jako okénko do minulosti."
     Matějovi se líbí filozofie, která spočívá v naprosté svobodě, pokoře, nezávislosti a radosti ze života. "Proto dělám tuto muziku, protože spojuje tyto duchovní prvky." Věnuje se pouze jednomu stylu neboť blues není podle něho o hudbě, ale o filisofické stránce a o způsobu životního stylu.

"... Já chci vidět Ameriku a pak můžu klidně umřít. Potom si můžu říct, viděl jsem všechno co jsem chtěl vidět a zažít. Několik let se budu oťukávat, než prostě dospěju k názoru, že nadešel vrchol toho co dělám, abych jel do kolébky blues. Já musím mít 50 roků a musím to blues hrát opravdu 40 let. Ale já ještě nejsem zralej. V jednom songu, který se jmenuje "On the Crossroad", což neznamená, že jsem na křižovatce, ale že jsem na křižovatce pomyslné. Že se ten člověk rozhoduje, jestli půjde cestou správného černocha, který bude chodit do baptistických kostelů, bude mít rodinu a udře se k smrti na farmě nebo na bavlníkových plantážích a nebo černocha vyděděnce, který se zřekne priorit rodiny a vydá se na cestu svobody. Počítám s tím, že bych se chtěl muzikou prostě uhrát. Stejně jako se chce filmař ufilmovat, fotograf ufotit, úředník uúředníkovat nebo upsat šanony k smrti. Prostě něco takovýho."

...(výňatek z Matějovi "zpovědi" z DVD Juchuchůůů)

Pár slov o Lubošovi Beňovi (Slovensko)


Luboš Beňa
• rezofonická kytara • slide kytara

Luboš Beňa žije v Záhoří na západním Slovensku a při svých pobytech v Čechách doprovází Matěje Ptaszka hrou na rezofonickou kytaru. Má také solo projekt s pražským harmonikářem Karlem Charliem Slavíkem. Spolupořádá Mezinárodní rezofonický festival, jehož 3. ročník se naposledy konal loni v Plzni (2006) a jde o setkání hráčů na rezofonické nástroje v neformálním stylu. Je předsedou Světové rezofonické společnosti - World Resophonic Association (WRA).

    Na kytaru začal hrát v 15 letech. Nastoupil do lidové školy a poté následovalo 6 let studia klasické kytary. Když skončil, usoudil, že je mu to na nic, protože má rád blues a vydal se jinou cestou. Začal na 'krylovkách', folkovkách, country písničkách a Nedvědech a Zelenáčích. Od nich se dostal k americké muzice na tehdy zakázaných LP z Yugoslávie či NDR.
    Přes moderní country a blues se dostal k rockovým kapelám, kde se již dá hrát na dobro. Existovalo velmi málo materiálů, podle kterých se mohl učit. Pak vznikl na Slovensku festival Dobrofest Trnava, který začal od 1. ročníku navštevovat a kde se objevovali první hráči na rezofonické kytary. Později zde kupoval CD, objevoval běžně dostupné bluesmany a učil se posloucháním. "Odložil jsem noty a jel primitivním přístupem jako ti bluesmani v Mississippi. Jsem tu kytaru chytil, začal do ní mlátit a ono vlastně z toho začalo něco vycházet...", jak říká Luboš Beňa.
    Na rezofonickou kytaru začal hrát v roce 2000. Lze na ni hrát jako na normální, je zde rozdíl jen v ladění. Výhodou bylo pro Luboše zvládnutí hry na klasickou kytaru, kdy se přeučil na rezofonickou a mohl tak obě hry kombinovat. Staří bleusmani hrali tzv. otevřené ladění, kdy mohli hrát basové a solové figury zároveň, což pro ně bylo důležité neboť hráli sami.
    Luboš Beňa pravidelně hrává v USA, hlavně v Memphisu, kde se dnes hraje už jiný typ blues, a tak je tam Luboš se svým Mississippi Delta Blues spíše výjimkou. I když říká, že on hraje spíše 'Czechoslovakssippi Blues'. V současné době je profesionálním muzikantem a hraje výhradně blues. Nemá rád přeskakování mezi hudebními styly, protože ty se vzájemně ovlivňují. Blues se hraje pocitově a když se styly smíchají, jde to poznat.

Pár slov o rezofonické kytaře


rezofonická kytara
• vynálezce Jan Dopjera • Záhorie, západní Slovensko • rok 1927 • v Čechách firma AMISTAR (František Javůrek st.)

Rezofonická kytara je jeden z mála hudebních nástrojů, u kterých je znám vynálzece. Je jím Jan Dopjera ze Slovenska. Kytary mají poměrně složité konstrukce, hodně záleží na použitém materiálu a od doby svého vynálezu, 1927, se neustále vyvíjejí. Stále se špekuluje se zvukem a je těžké vyrobit doboru kytaru s dobrým zvukem. Všichni výrobci vycházejí z původního vynálezu 1927, který nebyl překonán a vytvářejí různé modifikace.

Vývojově můžeme rezofonickou kytaru označit jako přechodový stupeň mezi akustickou a elektrofonickou kytarou. Jsou buďto celokovové (mosazné) nebo dřevěné. Zvuk vytváří do kytar zasazený speciální hliníkový rezonátor, který se vyráběná speciální kovotlačitelskou technikou z hliníku a s příměsí magnézia. Rezonátory se dělí na single-cone a tri-cone. První vynález byl ten složitější tri-cone. Kytary se také dělí podle typu krku, buďto mají půlkulatý krk ve tvaru "C" nebo hranatý do tvaru "V" (také nazývaný square-neck).