| V dubnu 2007 jsme (já a moje partnerka)
dostali nabídku jet 1. května na 17 dnů do Turecka. Cílem, řekněme
jako nejvzdálenějším místem, byla určena Hatay nedaleko
hranic se Sýrií u severovýchodního konce Středozemního moře. |
.jpg)
|
Nejjižnějšího místa
jsme ve skutečnosti dosáhli až pod Hatayí (36° 02' 10,0" * s.š.
35° 58' 56,0" v.d. * 9 m n.m.), nedaleko od městečka Çevlik.
Snímek vlevo je fotografován od Titus-Vespasianus Tüneli (asi 9
km severněji) a za horským hřebenem leží již Sýrie.
|
| Celá cesta byla uskutečněna autem
Hundai Traject (přezdívaném Přemysl Otakar II) a jelo se v pěti lidech
(Lucie Juřičková, Tomáš Juřička, Petr Kment, Jitka Schlägelová a já). Tři
z nás, Petr, Lucie a Jitka, byli biologové (entomolog, zoolog a botanik). |
| Cesta autem do Turecka
a zpět (vpravo, zastávka v Srbsku) se může zdát na první pohled
mírně "šílená", ale není to tak, zejména vzhledem k potřebnému
vybavení, které jsme všichni s sebou potřebovali. Dokonce jsme museli
během závěrečného |
|
| balení pečlivě zvážit, co necháme v Čechách.
Kufr auta bylo nutné mít naložen "zlehka", abych tak řekl
v jedné vrstvě, abychom měli k často potřebným věcem rychlý a snadný
přístup. Cestovali jsme přes Maďarsko, Slovinsko, Makedonii a Řecko.
Tento úsek, na řecko-turecké hranice, cca 1900 kilometrů nám trval
19 hodin čistého času, plus nějaké zastávky na jídlo a tankování (při
zpáteční cestě dokonce pouhých 17 hodin). |
.jpg)
|
Brzy nás uvítalo
Marmarské moře (snímek vlevo) a po velmi krátké plavbě trajektem
přes Dardanely (u města Çanakkale) jsme se vydali po asijském kontinentu
vstříc našemu dalšímu cíli. Celkem jsme urazili 8006 kilometrů a projeli
půl Turecka. |
| Krajina je v Turecku velmi různorodá.
V žádném případě nehrozí, že by během jejího přejezdu autem hrozila
jednotvárnost. Přičteme-li rozmanitost kulturní a etnickou, včetně
mnoha výrazných rozdílů, které upoutají oko běžného středoevropana
a v neposlední řadě bezpočet důvodů pro zkoumání zdejšího terénu našimi
biology, výsledkem jsou nutkání neustálé zastavovat, která jsme museli
ale velmi často ignorovat, pakliže jsme se chtěli, tak říkajíc, hnout
z místa. |
| V Turecku lze spatřit nádherné přírodní
formace, které jsou přímo v obležení turisty, jako například věhlasná
Kapadokia (snímek vpravo), ale teké několikanásobně větší počet
lokalit, o kterých leckdy ani turisté nevědí a na které člověk narazí
náhodou. |
.jpg)
|
| Příkladem může být poměrně nenápadné
údolí, kterým teče malá říčka, jež ústí do většího toku podél silnice.
Tady jsme zastavili, když jsme právě z mostu spatřili několik vodních
želv odpočívajících u břehu. |
| Když nás želvy "omrzely"
pokračovali jsme i do zmíněného údolí, v jehož útrobách se asi po
300 metrech tyčila skalní stěna z které padal tento úchvatný vodopád
Simit Salesi (snímek vpravo), připomínající výjev z nitra jihoamercké
divočiny. |
.jpg)
|
| I nebiologa zaujme na první pohled
odlišná fauna a zejména flóra, která krajině propůjčuje exotický ráz.
Turecká flóra není jen odlišná, ale také mnohem bohatší. |
 l16_08_2007-05-05(9057).jpg)
|
Roste zde značná
část běžné středozemské flóry, kterou lze najít například v Chorvatsku
atp., ale ne jen tu. Jedná se o velmi rozlehlou zemi (pro představu,
přibližně 10x větší než Česká republika) s výraznými rozdíly v nadmožřských
výškách, a proto zde existují velmi rozličné habity. Mezi nejúchvatnější
dřeviny bych zařadil cedry (vlevo), alespoň tedy pro středoevropany,
neboť již na první pohled se odlišují strukturou koruny a vytvářejí
jakoby "patrové vrstvy". |
| Cizokrajná fauna není již na letmý
pohled tak zjevná, nicméně se schopnými biology širšího zaměření jsem
prakticky každý den viděl zajímavá zvířátka, mnohdy i podle jména
známá, ale v naší domovině se nevyskytující. |
.jpg)
|
Kozy a
ovce se v Čechách sice vyskytují, ale nikdy ne v takové honosti jako
zde, neboť místní obyvatelé se velmi intenzivně věnují pastevectví.
Tak jako v českých krajích potkáte zajíce nebo vysokou zvěř, tady
narazíte na přirozeně žijící želvy, což vypadá, při nejmenším, roztomile.
Několikrát jsme je překvapili při aktu páření, což v případě želv
přechází spíše do komičnosti. Také jsme potkali (nebo někdy spíše
oni nás...) štíry, sklípkany, slepáky, scinky, solifugy, šakaly, gekony nebo
agamy. Bohužel jsme neměli štěstí na očekávané chameleony. |
.jpg)
|
| Abychom za 17 dnů
stihli objet tak velké území, byli jsme neustále v pohybu. Některý
den sice méně, třeba na jihu jsme zůstali déle nežli ve středních
oblastech, ale naopak některé dny jsme jejich větší část věnovali
přesunu. |
| Nevýhodou tohoto
způsobu (byť v malé skupině) je, že nelze zastavovat na každém místě
kvůli maličkostem. Ne že bychom se nedohodli, ale je to prakticky
nemožné, neboť bychom téměř nikam nedojeli. Je to uričtý
kompromis, jak poznat více míst během času, který jsme měli. |
.jpg)
|
.jpg)
|
|
.jpg)
|
To bohužel znemožňuje věnovat se plně fotografii,
což mnohdy vyžaduje čas a rozvahu, hledání správného pojetí a někdy
i pochopení daného místa. Myslím si, že jsem proto z pohledu fotografie
nevyužil potenciálu, který Turecko má. |
|
|
| Během jednoho táboření, krátce po
zaparkování auta, nás navštívil místní Turek, se kterým jsme si "skvěle"
popovídali. |
.jpg)
|
Hovořili jsme asi
deset minut o chlebu, pití a spoustě dalších věcech. Poté co odjel,
jsme se dali do vaření a po setmění, asi o hodinu později při večeři,
dorazil s manželkou a dvěmi dětmi (vlevo). S sebou přinesli
limonádu, pivo, vajíčka, vařené fazole a bochníky chleba. |
| Na druhý den ráno
jsme dostali pozvání k nim domů na snídani. Turci na mě působili velmi
bezprostředně, přátelsky a skromně. A to i přes jazykovou bariéru
a náboženskou odlišnost muslimského světa. |
| Tohoto dojmu jsem
nabýval ne jen při společném táboření či setkání s jednotlivci, ale
všeobecně při pobytu na venkově nebo pozorování ruchu ve městech.
Vše je o lidech. Lze překonat i náboženské zábrany, jako například
že si Muslim nedá vepřový párek (vpravo, video). |
|
| Turci jsou na svoji
zem náležitě hrdí. Vyvěšenou vlajku lze vidět na každém trochu
větším kopci, důležitém místě nebo oficiální budově. Naopak jejich
vztah k prostředí, v kterém žijí, je na bodě mrazu. Myslím tím fyzicky
jejich okolí, kde tráví většinu svého života a přírodu kolem sebe. |
.jpg)
|
To mi na Turcích
hodně mrzelo. I na přírodně výjimečném a turisticky často navštěvovaném
místě (vlevo) je "Turek" schopen založit a náležitě přiživovat
skládku, stejně jako uprostřed sloupů antické památky vztyčit stožár
elektrického vedení. |
| K památkám
existuje zvláštní přístup a je jich zde mnoho. U velmi zachovalých
nebo z určitého důvodu významných je vybírán vstup, zatímco drtivá
většina památek je přístupná zdarma a není u nich patrná zjevná ochrana
a údržba. Návštěvník nabyde dojmu, že jsou jim lhostejné, zatímco
u nás by takové skvosty byly vyhlášeny národní památkou, jako například
Aalahan Kilise z 5. století (3x vpravo), kde jsme bez problému
tábořili a nocovali naši druhou noc. Kempování je v Turecku prakticky
bezproblémové, ačkoliv Turci nejsou přes silný sklon k piknikům zvyklí
na svých kempovištích nocovat. Považují to za nebezpečné, jak jsme
se dozvěděli při kontrolách místní silně ozbrojené a početné jandarmy.
Ta se nás snažila pomocí pěti anglických slov, turečtiny a posunky
s názorným předváděním přimět k odjezdu do hotelu. |
.jpg)
|
.jpg)
|
.jpg)
|
| A ne jen to. Sdělili
nám, že nás mohou přepadnout, okrást a zabít Kurdové nebo sežrat tygr.
Nejlepší bylo co nejdříve sdělit, že jsme turisté z Čech a nerozumět
jim. Nakonec jsme dostali mobilní číslo na které volat v případě potíží
a po půl hodině vždy odljeli. Je proto vhodné zatábořit mimo viditelnost
z běžných silnic. |
| Každé ráno jsme před
cestou posnídali a večer po utáboření si připravili teplé jídlo z
vlastních zásob. Přes den jsme se většinou stravovali v místních
"kebabárnách", jako např. Sosyete Kebab ve městě Kilbasan
s přátelským majitelem a kuchařem v jedné osobě (vpravo). |
.jpg)
|
| Vyplatilo se nám
vyhledávat co nejvíce "špinavé a ošuntěle vyhlížející" kebabárny,
kde byla záruka tradiční kvality neposkvrněné evropským vlivem. Takto
jsme praktikovali téměř každý oběd. Zeleninu pečivo a chlazenou vodu
jsme si kupovali. Ceny jsou příznivé a mnohdy se dá nakoupit ještě
levněji nežli u nás, zejména mimo turistické oblasti či větší městská
centra. Vždy je ale dobré znát přibližnou cenu. Lidé jsou lidé a někdy
se snaží na turistech vydělat a tehdy je nutné cenu vyjednat. Případně
obezřetně zaplatit cenu přiměřenou, k čemuž člověk dospěje po jednom
zaplacení ceny nepřiměřené. Vodu je také možné zdarma načepovat u
každé mešity, kterých je zde hojně a stojí za návštěvu. |
|
Jsou velmi rozmanité,
včetně interirérů, jež jsou krásně zdobeny a účelně vybaveny. Je pouze
nutné nechat si venku obuv a ženy aby měly zapůjčeným šátkem zakryté
vlasy a oděvem zahalená kolena a lokty. Sultanahmed Cami, Istanbul
(vlevo). |
| Provoz na tureckých
silnicích je výrazně slabší než u nás. Ve všední den a 4 hodiny odpoledne
jsme v okolí hlavního města Ankary potkali nepatrně aut. Od toho se
odvíjí pozornost místních řidičů, kteří jakoby nepočítali, že někoho
potkají a už vůbec ne, že je někdo předjede. Proto není výjimkou,
že jedou v klidu prostředkem silnice nebo se na dvouproudé dálnici
případně pohybují po střední přerušované čáře, dokud na ně nezatroubíte.
Turecko rozhodně netrpí syndromem nedostatku místa, a tak mnoho silnic
je dvouproudých (i v malých městech). Většinou přopomínají naše silnice
"s modrým autíčkem" a jsou bez poplatků. Dálnic, na evropské
poměry zpoplatněných směšnou cenou, je málo, zato oplývají vynikající
kvalitou a většinou třemi proudy v jednom směru. Poplatek je vybírán
na každém sjezdu. |
| Narozdíl od tranzitních
zemí je v Turecku hustá síť čerpacích stanic, včetně světových koncernů,
jen ta cena ke 40 kč/l není to pravé. Na některých stanicích nám umyli
auto, uvařili čaj Rize nebo dali nějakou drobnost jako dárek. Ve městech
i městečkách existuje bezpočet drobných obchůdků, které jsou často
spojeny i s malou dílnou, kde majitelé vyrábějí prodávaný tovar nebo
provádějí opravy v rámci svého rozmanitého živobytí... (vpravo)
městečko Gerede a prodejna vodních dýmek (nargile) a nejrůznějších
konviček. |
.jpg)
|
| Jak jsem zmínil,
lidé jsou ve své většině příjemní a mnohdy jsme litovali, že si nemůžeme
více popovídat. Kromě turisticky silně navštěvovaných míst a přímořských
letovisek nelze nikde uplatnit angličtinu, což vyvíjí tlak na pochycení
základů turečtiny nutných alespoň pro základní "fungování",
bez kterých se nelze obejít. |
.jpg)
|
Žijí zde i nomádi,
vytvářející na jednotlivých místech jakési soběstačné skupiny. Jejich odrostlejší
děti jsou zpravidla vděčné za pozornost cizinců, kterým někdy pomáhají
s orientací v bezprostředním okolí. Ty menší jsou naopak stydlivější
(vlevo), u zřícenin kláštera Binbir Kilise. 
|
|
.jpg)