Karel Horáček  LHLEDAT L  
Fotografii NÍŽE zvětšíte klinutím nebo posuvníkem pod fotografií, případně kolečkem myši, SHIFT, CTRL (po aktivaci obrázku).
Fotografii posunete podržením a tažením myši, případně pomocí navigátoru v levém horním rohu.
ZPĚT - seznam obrazů v plném rozlišení"

Úsvit z kernzone Kleiner Winterbergu, NP Saské Švýcarsko, pátek 21. říjen 2011, 7:55 hod.

rozlišení: 23.624 x 10.405 pix (250 Mpix), velikost při maximálním vyzoomování odpovídá reálnému obrazu o velikosti 662 x 292 cm

• Panorama složeno z 85 snímků (14x plošně @ 5x dynamicky + 15x "antireflex"), Canon 2/100; f/8 @ 1/1600 ~ 1/15 s.

• Dnes znám bezpočet míst v saských skalách. Některá snad až zprofanovaná, ale i ta "tajná". Opakovaně na ně chodím. Některé mé cesty byly jen průzkumné, zejména v začátcích, jindy zas se záměrem fotografovat, leč duch Slunce pro tu chvíli navzdory očekávání nepřichystal vytouženou kouzelnou chvíli, pro kterou jsem na místo přišel. A tak některé mé "výlety" skončily sice s dobrým pocitem z vykonaného pochodového cvičení a vyvětrané hlavy, ale bez fotografie.

• Poprvé, kdysi dávno, jsem vyhlídku ze skal Malého Winterbergu považoval za úchvatné, až magické místo. Za poslední roky jsem zde byl tolikrát, že jsem si na něj, věřte nevěřte, vypěstoval slušnou "alergii" a od několika posledních návštěv si na cestu ke svému "fotošrotu" pravidelně přibaluji dvojitou dávku "Wintebergských antihistaminik". :-). A to jsem pokaždé míval štěstí, že jsem se na lokalitě nesetkal s fotografickými zájezdy, kdy jsou skalní plotny okupované fotografikými "kobylkami", jak se mi občas donáší od některých mých (v daný den méně šťastných) kolegů. Já obvykle natrefil tak na jednoho nadšence.

• Loni (2012) jsem si přísahal, že sem již ani nepáchnu. Z celého skalního masívu, který zahrnuje min. 4 vyhlídky tímto směrem, mám pořízeno několik (snad zajímavých) fotografií, které budou publikovány v budoucnu v samostatné monotématické galerii.

• Ve dnech, kdy jsem pořídil tento záběr, jsem si připustil, že to může nevyjít, leč meteorologická prognóza slibovala vhodné podmínky. Zkušenost prostě byla a je taková. Počítal jsem proto se dvěma rány a jednou nocí nahoře ve skalách.

• Mé obavy se po příjezdu ke Křinici potvrdily, ačkoliv celou cestu bylo na obloze vymeteno. Hvězdy zářily jako brilianty a Měsíc po půlnoci svítil jak o život ... Teplota byla jeden stupeň pod nulou. Místy se na špičkách stromů utvářela velmi jemná námraza.

• Začala se formovat mlha, což by bylo pozitivní, ovšem během stoupání po nekonečených schodech s 23 kily na zádech (včetně propriet na přenocování a zásobou vody na 36 hodin) začala vedle ztrácejích se hvězd systematicky mizet i luna. Les potemněl, zvuky mezi skalami díky mlze zintenzivněly a kluzký povrch po předchozím dešti dodal kapánek adrenalinu. Když jsem dorazil na místo, mlha v mé výšce již nebyla. Mlhu jsem neviděl ani pod sebou nad lesem. Zato vysoko nad hlavou se zformoval kvalitní oblačný "deklung".

• Až na výjimky přicházím na zamýšlenou lokalitu s dostatečným předstihem, a proto jsem preventivně zaujal pozici. S východem slunce se dekl začal od západu pomalu rozpouštet a dole tvořit mlha. Jiskra naděje přeskočila. Poslední mráček na celé obloze byl ten, co je na fotografii ...


                                                                                                               publikováno: 2. leden 2013