Karel Horáček - velkoformátová a noční fotografie

Karel Horáček

Fotografování svatby 9. června 2007 [Články]



Základní informace a co následovalo:
• článek jsem zařadil, protože fotografování svatby považuji za silně specifické • uvedené fotografie mají demonstrativní účel, doprovázejí text níže a v tomto případě nejsou výběrem nejlepších snímků... • odkaz k fotogalerii z této svatby • prohlídka místa konání obřadu a navazujících akcí den předem (bohužel bez výzdoby a bez jiného předchozího obřadu) • dohoda se svatebčany, co vše chtějí fotografovat (příjezd, obřad, raut, oběd, volná zábava, aranžované fotografování) • dohoda o množství využitého fotomateriálu (3 barevné filmy); k dispozici jsem měl tedy 108 snímků. • promyšlení přístupu po technické stránce na jednotlivých stanovištích • volba vybavení pro minimalizaci času nutného pro manipulaci s ní

V dubnu 2007 jsem dostal nabídku nafotit svatbu. Abych řekl pravdu. nebyl jsem z toho nikterak nadšený. A to hned z několika důvodů. Proč? Já osobně považuji fotografování svatby za jednu z nejhorších fotografických disciplín. Paradoxně ani ne tak z pohledu fotografického, ale právě kvůli mnoha dalším aspektům, zejména nefotografické povahy, které přímo či nepřímo s focením svatby souvisejí.
Mám na mysli skutečnost, že svatba má pro většinu svatebčanů neobvyklý význam a v době konání a bezprostředně po na ní i takto nahlížejí. Bez ohledu na to, že třetina až polovina sezdaných párů je dříve či později rozvedena, svatebčané nic neodpouští. Dokonce ani chyby, za které fotograf nemůže. Chtějí dokonalost a bezvadné fotografie.

Obřad probíhal v zastřešeném "altáně" se sloupy (foto vlevo), což znamenalo přemíru světla vně (většinou v záběrech), ovšem samotná scéna pod střechou, jak už to bývá,

dostatkem světla neoplývala. Fotografoval jsem na Kodak Portra 160 NC, clonil alespoň na f/8 jednak pro vyšší variabilitu a jistotu, ale také pro celkové proostření, které je k tématu třeba. Časy vycházely kolem 1/15 až 1/25. Použití blesku jako hlavního světelného zdroje místo pouhého dopblesku bylo nevyhnutelné. Mělo to i vedlejší výhody a ty se při svatbě počítají. Proto jsem si proměřil vnější podmínky a rozhodl se podexponovávat mezi -3 až -2 EV, čímž vyšly kresebné oblasti mimo altán a jako primární osvit jsem použil blesk s korekcí -1/3 EV. Fotobrašnu jsem si odložil do kouta pro volnost pohybu a z 80% používal objektiv 24-70mm 1:2,8 L USM. Ve zbylém případě ultraširoké ohnisko.

Toho dne panovalo ukrutné horko a již v dopoledních hodinách bylo jisté, že předpokládaný průběh dne se změní. Připravený raut (foto vpravo) zůstal z poloviny netknut.

Byl připraven pro hosty obřadu, cca 60 lidí, ale ti byli znaveni a postrádali chuť k jídlu, což bylo zřejmé i později u oběda. Během této doby (po obřadu a před obědem) jsme chtěli původně nafotit aranžované snímky na několika okolních lokalitách, které jsme den předem vybrali. Namísto toho, kdy hosté ani moc nejedli, jen tak posedávali a působili až odevzdaným dojmem, jsme neplánovaně fotografovali

vybrané skupinky u jediné vrby na místě rautu (vlevo). Byla malá, nevhodná ohledně pozadí či postupujícího slunce a stínů, nicméně jediná možnost s vůlí hostů. Podle

mě se jedná podprůměrné snímky, z kterých promlouvá obyčejnost a světelná nedokonalost. Ale může si fotograf dovolit hosty "komandovat" a trvat na svém? Tím spíš, když stávající postup schválí samotní svatebčané?

Každá svatba je svérázná a vždy může přinést mnoho neočekávaného. Mnohdy se ani nenaplní dohody se svatebčany a hosty, které se na začátku zdají být samozřejmé. Lidé často nespoplupracují a chovají se někdy jako malé děti. Toho jsem byl ostatně svědkem i na jiných svatbách, kde jsem byl pouhým hostem, ale koutkem oka sledoval cvrkot kolem. Vše samozřejěm umocňuje samotný

fotografický aspekt, kdy existují jisté momenty, které je nutné zachytit. Někdy trvají velmi krátce, následují rychle po sobě a ne všechny lze na vyžádání zopakovat...
Ne vše se dá dopředu promyslet a je nutné improvizovat. Mimo jiné jsem napřílad vylezl na zeď (foto vlevo) a pořídil sérii snímků shora. Sledoval jsem tím uniformnost pozadí a do určité míry netradičnost svatební fotografie. Za daných podmínek, kdy nikdo nikam nechtěl jít, to byla jedna z mála nabízejících se možností.

Zajisté není dobré se omezovat (byť s předem dohodnutým množstvím použitého materiálu) jen na domluvené události, ale je praktické si všímat i nahodně


vzniklých situací a ty zaznamenávat (foto vpravo). Ty pak mohou výsledný soubor příjemně oživit. To se týká i situací, o které si doslova operativně řeknou svatebčané.

Po obědě, na který byla zvána přibližně polovina obřadních hostů, volné zábavě (tanec) a krájení dortu (který se samým horkem téměř samovolně roztekl) se celá sešlost rozprchla a já se teprve s nevěstou a ženichem odebral do rozsáhlého parku podél druhého břehu Labe nafotografovat zbylé aranžované fotografie. To bylo už 5 hodin odpoledne. Byla na nich znát jistá únava, ale když mi v poledne bylo jasné, že "na park dojde" až k večeru, čekal jsem to horší.

    I v parku jsem se snažil o netradiční záběry (krom těch klasických, které na svatbě prostě nesmí chybět). Teprve zde jsem cítil určité sebeuspokojení ze snad obstojně nafotografované akce (vpravo). V parku jsem nafotil asi polovinu filmu.
    Venku jsem obecně fotil s dobleskem na -1,1/3 až -1 EV. V restauraci podobně, přirozeného světla byl dostatek, vystačil jsem s časy kolem 1/50 s dostatečným cloněním (podle charakteru záběru).
     Shrnuto a podtrženo, spousta věcí nakonec

probíhá jinak než se předpokládá (přidáme-li například vrtkavost počasí) a není věru o co stát. Proto ta má počáteční skepse. Koneckonců, jednou jsem si svatbu zkusil (co by fotograf host) a subjektivně jsem výsledek vnímal jako neuspokojivý. Tentokrát to bylo mnohonásobně lepší.

odkaz k fotogalerii z této svatby