Karel Horáček - velkoformátová a noční fotografie

Karel Horáček

[<<] PRVNÍ • [<] SKOK -5 • [<] PŘEDCHOZÍ • foto: 06 (z 9) • NÁSLEDUJÍCÍ [>] • SKOK +5 [>] • POSLEDNÍ [>>]

LAVINOVÁ PEŘEJ POD STŘÍBRNOU ŘEKOU
Krkonoše

• 31. říjen 2013, 1:41 ~ 3:35 hod.

PARAMETRY:
vítr 13 km/h, teplota -6 až -10 °C, 31. říjen 2013, 1:41 až 3:35 hod.
čipovaný Samyang 14, vyhřívání objektivu (5W @ 12V), externí napájení fotoaparátu (6Ah), čip 9 °C

PANORAMA:
5618 x 7730
složeno z 33 snímků (3x plošně ve 3 řadách s horizontální orientací)
HVĚZDY: 20x f/2.8 @ 25 sec., ISO H1 + 4x temný snímek
KRAJINA: 6x f/4 @ 914 sec., ISO 6400 + 1x temný snímek
2x referenční snímek f/2.8 @ 1+2 min., ISO 25600

CO JE NA FOTOGRAFII:
Monumentální prudký svah Kozích hřbetů s absolutním převýšením 302 m
se tyčí vysoko jižně nad ideálním horizontem, což umožnilo snímat oblohu téměř svisle nad hlavou.
Mléčná dráha se jako Stříbrná řeka "vlévá" přes výrazné souhvězdí Orionu (nalevo)
do Lavinové peřeje Bílého Labe, čímž dohromady vytvářejí "zrcadlový" půlkruh.

V levé horní části září Jupiter, níže uprostřed Plejády, více vpravo galaxie v Andromédě
a zpět níže mezi ní a Plejádami jemně se odlišující galaxie v Trojúhelníku.
Již zmiňovaná peřej je přibližně 70 metrů dlouhá s převýšením okolo 15 metrů a
na první pohled zaujme svým hladkým a jednolitým žulovým korytem.
Záběr je pořízen z pravého břehu řeky s vertikálním úhlem záběru 165 stupňů.

PRÁCE V TERÉNU:
Fotit jsem hodlal z druhého břehu řeky, než je přístupová cesta.
Vhodný "brod" jsem si našel již dříve, ovšem hodinu po půlnoci v den focení bylo něco jinak.
Zatímco ve Špindlerově mlíně byly +3 °C, již v lese podél řeky v cca 1000 m n.m. jsem viděl ojíněné auto.
Nad ránem přízemní teplota spadla na úžasných -10 °C.

Přechod řeky byl ještě OK, ovšem když jsem dorazil na vyhlídlé místo, zhrozil jsem se.
Normálně je mezi břehem a tekoucí vodou asi metr a půl široký pás ploché žuly.
Tentokrát byla kompletně pokryta vrstvou křištálově průzračného ledu. Uvažoval jsem obětovat
jednu vrstvu oblečení, kterou bych na led položil, jemným tavením nechal přimrznout
a vytvořil tak bezpečné a nekluzké foto-stanoviště. Něco mi dávalo tušit, že vrstvu budu později potřebovat.

Asi o 4 metry výš jsem si všiml 20 cm širokého suchého pásu. Bylo rozhodnuto.
Téměř plazením jsem se tam dostal, rozložil foťák, aktivoval výhřev objektivu, externí napájení a zahájil focení.
Jedna noha stativu stála již ve vodě. Kdybych uklouzl, jel bych asi 3 metry po ledu souběžně s vodou,
pak do řečiště a po několika dalších metrech bych byl vchrlen do asi metr hluboké tůně pod peřejí.
Ačkoliv stativ měl špičaté bodce z tvrzené nerezové ocele, jako opara sloužit nemohl.

Během pár hodin občasného přešlapování se suché místo nenápadně pokrylo ledem, čehož jsem si byl vědom.
Asi po 2 hodinách jsem pochopil, proč jsem celou dobu měl divný pocit.
To když pod botami nastalo nulové tření a já nekontrolovaně zrychloval do jámy lovové.
Když mi zbýval metr do vody, šel jsem instinktivně k zemi a s celou plochou suchého oblečení se přitiskl na led.
Jako smykem jsem zastavil. Opatrně jsem na svažitém ledu a v leže "vypíďalkoval" zpět.
Ponaučení? Příště protiprokluz s sebou.

VZNIK FOTOGRAFIE A NAČASOVÁNÍ:
Zatímco jiné motivy noční fotografie nosím v představách dlouho,
tak Lavinouvou peřej jsem k nim zařadil ani ne měsíc před vlastní realizací.
Věděl jsem, že když se nezadaří v následujících dnech, budu muset čekat celý rok.
Místo je pro fotografování v létě mdlé, na jaře nevábné po právě slezlém sněhu
a v zimě by peřej dostatečně nevynikla. Čekání na jasnou a bezměsíčnou noc, než padne sníh, se naplnilo.

Narozdíl od srpnového focení 2013 ve Sněžných jámách Krkonoše "nezklamaly".
Světelné znečištění Mléčnou dráhu téměř pohřbilo, což je ale na místní poměry standard.
V danou roční dobu, čas a směr snímání jsem nemohl počítat s dotekem MD a horizontu.
Díky klopení fotoaparátu vzhůru jsem ji mohl dostat do záběru v téměř "vodorovné" orientaci
a spojit její křivku a řeku v půlkruh.

Protože jsem na poslední chvíli změnil místo snímání, byl jsem nucen snímat ve třech řadách.
Jednak abych vychýlil horizont mimo střed, a také získal vodní "povlak" okolo blízké peřeje.

Maximální tisková velikost tohoto obrazu je: 120 x 165 cm

KLÍČOVÁ SLOVA: podzim, Krkonoše, kopec, svah, hory, řeka, voda, peřej, noc, hvězdy, Mléčná dráha, galaxie, nebe, Bílé Labe, mráz

zpět k NÁHLEDŮM v galerii:	Krkonoše 2013 - I (nedokončeno)
zpět do:	Krkonoše
vyhledávání:	Fulltextové vyhledávání v krajinářské fotografii