Karel Horáček
[<<] PRVNÍ    [<] SKOK -5    [<] PŘEDCHOZÍ    foto: 01 (z 9)    NÁSLEDUJÍCÍ [>]    SKOK +5 [>]    POSLEDNÍ [>>]
        


MLÉČNÁ DRÁHA NAD JEZERNÍ STĚNOU
Šumava

9. červen 2013, 1:46 hod.

PARAMETRY:
vítr 0-1 km/h, teplota 8 °C, 1:46 hod.
čipovaný Samyang 14, vyhřívání objektivu (5W @ 12V), čip 26-28 °C

PANORAMA:
5405 x 5045

složeno z 49 snímků (2x plošně)
HVĚZDY: 20x f/2.8 @ 20 sec., ISO H1 + 3x temný snímek
20x f/2.8@ 30 sec., ISO H2 + 3x temný snímek
1x referenční snímek f/2.8 @ 3 min., ISO 25600
KRAJINA: 2x f/8 @ ISO 800

VZNIK FOTOGRAFIE A NAČASOVÁNÍ:
V portfoliu mám několik kompozic hvězdné oblohy s krajinou, z nichž dvěma vévodí vodní hladina.
Pokud fouká a hladina se čeří jemnými až standardní vlnami, není šance hvězdy nasnímat.
Tentokrát jsem plánoval zachytit i reflexi, čímž by se krajinná část od těch dosavadních opět něčím odlišila.
Byla to výzva v mnoha ohledech.

Nejprve bylo nutné vyčíhnout vhodnou noc s téměř absolutním bezvětřím, aby hladina nerozptýlila odražené paprsky hvězd.
Potřeboval jsem rozlehlou hladinu s dominantním horizontem, který se v širokoúhlém záběru nesmrskne na tenkou linii.
Odlehlost od zdrojů světelného znečištění snad netřeba připomínat. Zapátral jsem v paměti a nápad se dostavil.
Černé jezero je obklopeno téměř 300 metrů vysokou Jezerní stěnou, kterou reflexe zdvojnásobí na 600. Dostačující.
Stěna jezero chrání od převládajícího západního proudění. Příjemný bonus.

Ovšem velkou starost mi dělaly stromy podél celého břehu, jejichž větve zasahovaly i několik metrů nad hladinu.
Potřeboval jsem čistý výhled alespoň 180 ° horizontálně a vertikálně kus za nadhlavník.
To považuji za limitní i tak s minimální volností v kompozici a přizpůsobení se pozici Mléčné dráhy.
Po virtuálním průzkumu na mapě a prohlédnutí místních fotografií se mi i toto minimum jevilo jako tragická utopie.
Fotografování z "hráze" nepřicházelo v úvahu. Nachází se v cípu jezera s výhledem cca 45 stupňů.
Jezerní stěna je navíc daleko, pod zplošťujícím úhlem a s Mléčnou dráhou mimo záběr.
Za ideální jsem považoval snímání cca jižním směrem ze severního břehu, přibližně z levé (západní) třetiny.
Nezbylo jen doufat, že na místě najdu nějaký ten flek, kde "zahnízdit" a získat potřebný výhled.

Hodinu před plánovaným výjezdem jsem cestu zrušil. Intuice. Ráno webka ukázala, že rozhodnutí bylo správné.
Další noc vypadala slibně a vyrazil jsem. Bylo po dešti, vše mokré, tma jako v ranci, bez čelovky ani slabé obrysy.
Po 4 km cesty k jezeru jsem vyrazil lesem (mimo cestu vedoucí výše) podél vody severního břehu.
Narazil jsem na více otevřené místo, leč stromy za (nade) mnou byly stále moc blízko.
Nezbylo než stativ postavit asi 2 metry do vody a při komponování balancovat v rozcapené a krk-lámající pozici.
Při pohledu kolmo dolů jsem mezi nohama viděl hladinu s hvězdami, což bylo opravdu "úžasné".
Všude okolo černá tma, hrobové ticho a jen občas se od Jezerní stěny ozývaly pestré zvuky noční fauny.
Průzor mezi stromy byl tak natěsno, že jsem připravil kameru a čekal asi hodinu, než MD doputuje kam má.

Následné zpracování fotografie probíhalo obdobně jako doposud.
Jediným rozdílem nebyl jeden horizont a jedna obloha, ale obé dvakrát. :-)

Maximální tisková velikost tohoto obrazu je: 120 x 120 cm

KLÍČOVÁ SLOVA: jaro, Šumava, Černé jezero, Jezerní stěna, les, voda, hladina, jezero, noc, hvězdy, Mléčná dráha, nebe, reflexe, zrcadlení
zpět k NÁHLEDŮM v galerii: Šumava 2013
zpět do:Šumava
vyhledávání:Fulltextové vyhledávání v krajinářské fotografii
(c) 2007- 2018 Karel Horáček