Karel Horáček  LHLEDAT L  
[<<] PRVNÍ    [<] SKOK -5    [<] PŘEDCHOZÍ    foto: 01 (z 11)    NÁSLEDUJÍCÍ [>]    SKOK +5 [>]    POSLEDNÍ [>>]
PLNÉ ROZLIŠENÍ TOHOTO OBRAZU ZDE

Svítání ze skal Českého Švýcarska (v plném rozlišení)
NP České Švýcarsko, Severní Čechy
14. září 2010

Klikněte na obrázek pro VERZI V PLNÉM ROZLIŠENÍ 15260 x 6060 pixel (100 Mpix) a podrobnější informace

• Již cestou přes Vysokou Lípu jsem měl jistotu krajiny ponořené do ranní mlhy. Byla tak hustá, jak jsem nikdy jindy nezažil. Jen průjezd obcí, od horního hotelu až po okraj lesa za ní, který činí něco přes kilometr, mi trval neuvěřitelných 30 minut. Jel jsem výrazně pomaleji než chůzí. Těsně u okraje auta jsem sledoval přechod mezi asfaltem a pangejtem. Ovšem na návsi jsem musel zastavit a vždy popojít cca 10 metrů před auto, pak se vrátit, popojet a celou proceduru opakovat 7x, než jsem náves přejel. Myšlenky se občas ubraly směrem k Mlze od Stephana Kinga.

• Byla navíc tma, ani ne 4 hodiny ráno. Po dojetí do cíle mě ještě čekala asi dvouhodinová cesta pěšky. Zprvu po cestě rozlehlými a panensky čistými bučinami mezi skalami, pak mimo jakékoliv cesty a na závěr lesem po svahu dolů (místy tak říkajíc "vo držku") mezi kameny, sutí a "otravnou" vegetací. Celkové převýšení 340 m.

• Jistota pro ranní mlhu sice byla, ale pro sluneční svit po rozbřesku už nikoliv. Celý den mělo být zataženo a pršet. Prognóza byla strašlivá. Přírodní síly na ráno sice slibovaly ještě malou škvíru mezi oblačností, přesto úspěch tohoto rána byl "na hraně". Termín jsem ale odhadl jako jediný možný. Když jsem dorazil na místo asi půl hodiny před východem Slunce (na zmiňovaný průjezd V.L. padla časová rezerva), bylo polojasno a na obloze se formovaly altocumuly. Jednotlivá údolí mezi lesy pode mnou byla celistvě zalita mlhou, z které vykukovaly jen vršky lesů. Vše se koupalo v příznačné fialové, kdy se ještě před východem mísí teplé světlo od Slunce se studeným od modré oblohy.

• "Škvír-chvíle" mezi mraky opravdu nastala a když Slunce vyšlo zpoza skal, tak svým částečně oslabeným svitem (chvílemi snad až difúzním) proměnilo lesy a skály přede mnou v krajinu typu "fantazy". Mlha se začala velmi rychle rozpouštět a půl hodiny po východu Slunce z ní v údolích zbývaly jen čarodějné cáry. Některé prozářené Sluncem, některé ukryty ve stínu údolí. Právě ty krajině vtiskly ten zvláštní "kukuč".

• Když se Slunce schovalo za mraky, oblačnost začala dle předpovědi mohutnět a až do odpoledne dalšího dne kraj nemilosrdně trpěl pod hněvem boha dešťů. Já byl šťastný, že hra na schovávanou a honička s německými četníky uprostřed černočerné tmy nad německou Schmilkou jednak nebyla zbytečná a také, že dopadla v můj prospěch díky znalosti terénu a místních cest, zejména těch slepých (těch jsem využil - jsou slepé jen zdánlivě).

• Jistá pachuť nervozity ovšem přetrvávala i během focení a jednoznačně mě to negativně ovlivnilo. Člověk musí být při tvůrčí fotografické práci duševně v pohodě na 100 %, aby ze sebe vydal maximum. Pokud není, nekompromisně se to podepíše na výsledku.

Maximální tisková velikost tohoto obrazu je: 120 x 300 cm

KLÍČOVÁ SLOVA: podzim, Labské pískovce, České Švýcarsko, Stříbrné stěny, mlha, svítání, slunce, les, Studenec, Růžovský vrch, skála, Tyndallův jev, mraky, plné rozlišení
zpět k NÁHLEDŮM v galerii: Českosaské Švýcarsko 2010
zpět do:Českosaské Švýcarsko
vyhledávání:Fulltextové vyhledávání v krajinářské fotografii
(c) 2007- 2019 Karel Horáček